Česká olympionička se zaprodala Schwarzenbergovi - teď se asi stydí...
Rozhovor se zastupitelkou Jihočeského kraje, bývalou trenérkou sportovní gymnastiky Alenou Nohavovou.
Kandidaturu Karla Schwarzenberga na prezidenta republiky podpořila velmi aktivně Věra Čáslavská,
mnohonásobná olympijská vítězka ve sportovní gymnastice. Sledovala jste její
aktivity v jeho volebním týmu?
Ano, sledovala a byl to jedním slovem šok! Přesněji, byl to šok číslo dvě. První šok
byl totiž dokument režisérky Olgy Sommerové o její sportovní kariéře s názvem
Věra 68. Slova Čáslavské, že sama zažila zrůdnost komunistického režimu, mě
opravdu šokovala. Víte, já jsem paní Čáslavskou zbožňovala. Ona byla mým velkým
vzorem a vlastně i příčinou toho, že se sportovní gymnastika stala mým koníčkem
na celých 30 let, z toho 25 let činila má trenérská práce. Tohle jsem od ní nečekala,
i když určité zklamání jsem od ní zažila v převratové době listopadu 1989.
Vy jste ji znala osobně?
Ano. Byla součástí našeho rodinného života v letech 1975 až 1979. Působila jako
trenérka sportovní gymnastiky v tréninkovém středisku v Praze na Strahově. Tam
jsem se s ní seznámila i já. Viděla jsem, jak žije, znala jsem i její názory na
minulou dobu, často jsme si povídaly. Odtud plyne mé rozčarování z filmového
dokumentu Olgy Sommerové.
Myslela jsem si, že když někdo točí dokument, tak
se musí opírat o fakta, a ne o nějakou iluzi, či nemůže svým filmem »řešit«
nějaké bolístky nebo filtrovat vztek. Na film jsem se opravdu těšila z důvodu,
že si připomenu sportovní kariéru Čáslavské. Ona byla opravdu úžasná gymnastka.
V té době byly její vzhled i sportovní výkony okouzlujíc a jedinečné. Ve svých
sestavách měla na svou dobu spoustu originálních prvků, prostě ji obdivoval celý
národ. Ovšem to, co se odehrávalo mimo sportovní dění a je zachyceno ve filmu,
se mi jeví jako jedna velká nepravda. V dokumentu byla téměř vytěsněna léta
sedmdesátá, osmdesátá nebyla zachycena vůbec. Časově tam toto období bylo nezřetelné.
Zdálo se mi, že to byla režisérčina záměrná manipulace, která má zapůsobit zejména
na mladé lidi. Tvůrci pořadu chtěli ukázat na, jak říkají, zrůdnost režimu.
Jenže zrovna v tomto období, v letech 1975 až 79, jsme se s ní po čtyři roky
osobně stýkali, proto mohu dokument posoudit komplexněji a kriticky.
Co vás třeba nadzvedlo?
Přítelkyně Věry Čáslavské ve filmu přímo říká:
»Taková to byla hvězda a oni s ní jednají jako s nejhorším šupákem.«
Myslím si, že kdyby s paní Věrou někdo jednal
jako »s šupákem«, jak její kamarádka uvádí, tak by paní Čáslavské nebyl propůjčen
Řád republiky (1968) a nebyl udělen titul Zasloužilá mistryně sportu (1969) či
Vyznamenání za zásluhy o výstavbu. Kdyby byla silně pronásledovaná, tak by rovněž
nemohla studovat fakultu tělesné výchovy a sportu, aby získala kvalifikaci pro
povolání trenérky. Rovněž její manžel Josef Odložil v roce 1977 složil rigorózní
zkoušku na Karlově univerzitě a byl mu udělen titul doktora filozofie PhDr.,
ale je fakt, že musel opustit armádu kvůli Věřinu podpisu »2000 slov«.
Věra Čáslavská studovala, vychovávala dvě děti (ročníky 1969 a 1974). Kdyby tolik
nenáviděla komunisty, proč by se nechávala oslovovat »soudružko trenérko«,
když ostatní její kolegové byli oslovováni svým příjmením a »paní/pane«? Je pravda,
že si Mexičané Věru Čáslavskou velmi oblíbili a chtěli, aby na nějakou dobu
přijela do jejich země trénovat. Cestu několikrát odložila. Já si myslím, že z
rodinných důvodů, vždyť přece studovala, vychovávala dvě děti. Rozhodně to však
nebylo tím, že ji komunisté nechtěli pustit. Jednou si ji zavolal prezident Husák,
který jí sdělil, že on nemá nic proti jejímu vycestování , ovšem, ukázal jí dopis
s podpisy lidí, kteří si to nepřáli. Vím, že z toho byla tenkrát velice zklamaná,
protože mezi podpisy byli její přátelé a kolegové.
Usuzujete tedy, že to byla lidská závist, co jí uškodilo?
Rozhodně to nebyl režim, ale závist českého človíčka. Vybavuji si, že jí záviděli
i její přátelé - popularitu doma i ve světě, dary a pocty, kterých se jí dostávalo
především od Japonců a Mexičanů, vždyť dostala od italského prezidenta Cenu Kryštofa
Kolumba, od Japonců kromě samurajského meče i Hiranuma Prize (píše o tom ve své
knize Cesta na Olymp). Do Mexika nakonec odcestovala s celou rodinou na dva roky.
Ona trénovala gymnastiku a její manžel atletiku - v té době se v Mexiku otevíralo
atletické centrum. Rozhodně Věra Čáslavská nebyla vyměněna »za uhlí na Kubu«, jak
zaznělo v dokumentu Sommerové.
Ve filmu byla opomenuta i léta po návratu z Mexika (1981), kdy se zhoršovaly její
rodinné problémy spojené s výchovou dětí. Žádost o rozvod dala svému manželovi
jako vánoční dárek pod stromeček (viz kniha Miloslavy Ševčíkové: Prostě, zabil
jsem svého otce).
Celkově mohu říci, že dokument Olgy Sommerové o Věře Čáslavské byl ukázkou toho,
jak se může zkreslit doba minulá, jak se umně zamlčí fakta, dějinné souvislosti.
Jak to tak sleduji i v jiné tvorbě některých jiných dokumentaristů, tak mnozí to
dělají záměrně jako propagandistické dílo. A pak ovšem vystupují na demonstracích
jako ti praví nositelé demokracie...
Co máte na mysli?
Mám konkrétně na mysli účast režisérky Olgy Sommerové na jednom z protestů
některých nedemokraticky vychovávaných studentů u nás v jižních Čechách.
Mají současné talentované děti a mladí lidé takové možnosti sportování, jaké jste
mohla sama poznat coby sportovní gymnastka a poté trenérka v 70. a 80. letech
minulého století?
Možnosti určitě jsou, ale s jedním velkým rozdílem. Dříve stačilo
podepsat přihlášku a dovést dítko do oddílu či kroužek. Dnes na sport a další
volnočasové aktivity musejí rodiče vynaložit značné finanční prostředky, a to
je onen významný rozdíl. Mnohé talenty nám v důsledku této určité »selekce korunou«
unikají. A to už si naříkají na nedostatek sportovního potěru i takové národní
sporty, jako jsou fotbal a hokej.
Alena Nohavová
I my dodáváme, paní Alenko...
...že se také stydíme, že národem vážená žena se tak zaprodala na zájem svého lidu vůbec nehleděla.
Budiž ji za to po zásluze "poděkováno"...
