Chraňme svou státní suverenitu

Úvodní stránka>Je to tak jednoduché a pochopitelné… ODHALILI JSME S „ÚCTOU“ ŠTAUFSKÝ SLOUP v Chebu

Je to tak jednoduché a pochopitelné… ODHALILI JSME S „ÚCTOU“ ŠTAUFSKÝ SLOUP v Chebu

15.07.2013 16:51

Neodhalíme se stejnou slávou i vzpomínkový sloup Henleinovi nebo Hitlerovi ?

Cheb - Henlein – Hitler – Nevztyčíme i jim např. „Hitlerův“ nebo „Henleinův“ sloup..?

Skutečně se nemáme čeho obávat, Štaufové přeci nikdy neměli nic proti Slovanům a jejich historickým starým sídlům, jako byl například Cheb. To však jen do té doby, dokud tu plně vládnul germánský duch a Slované se pokorně podřizovali… Ostatně stejně tak Hitler měl rád Čechy a Slovany vůbec, tak jako židy, cikány apod.

Podpořme proto možné odhalení památníku v Chebu i těmto významným osobnostem…

https://www.youtube.com/watch?v=Vj9dnYxvn-0

Chebský Zelný trh v roce 1938 a náměstí Krále Jiřího z Podebrad dnes: Kdysi tyto prostory přivítaly Adolfa Hitlera

Foto: Archiv Blesku

Hitler a Henlein shromážděné davy oslovili z pódia. Oba zdůraznili, že Chebsko bude už »navěky« německé. Hitler pak odjel se svojí generalitou, ke které se připojil i admirál Canaris, k nádraží k hotelu Victoria. Tam bylo sídlo Sudetoněmecké strany a také skladiště zbraní, dobyté českými četníky 14. září.Cheb, pondělí, 3. 10. 1938, 14 h: Výzdoba čekající na Hitlera v Chebu překonala i vlajkoslávu v Norimberku v době nacistických srazů. Měšťanské domy na náměstí u známého Špalíčku se ztrácely pod vlajkami s hákovými kříži a tisíce Němců řvaly až do ochraptění slávu svému vůdci.

Hitler si prohlédl rozstřílenou fasádu hotelu a vešel i dovnitř. Tam mu Henlein představil bojovníky proti Čechům.

Nikdo z Němců přes velké střílení tehdy nezahynul, byli jen dva zatčení, ostatní utekli. Hitler zakončil pobyt v Chebu týž den a časně večer odjel nocovat do svého zvláštního vlaku, čekajícího na nádraží v Hofu. Na obsazeném území spát nechtěl.

https://www.blesk.cz/clanek/zpravy-udalosti/172986/hitler-v-cechach-jak-cheb-vital-sveho-fuhrera.html

https://www.fronta.cz/foto/hitler-v-chebu

Štaufové chtěli české území i vojsko

TOULKY

Žena drží v ruce přeslen a spřádá vlnu. Je prostě oblečená do spodní režné tuniky a svrchní košile s ozdobnými pásky. Na čelenku si našila skleněné perličky a na krk pověsila náhrdelníky ze skleněných perel. První figurína umístěná v Mlýnské věži, která byla součástí opevnění města Chebu nejpozději v 15. století, představuje slovanskou obyvatelku tohoto území zhruba z 9.století. Její předci se zde usídlili už o sto let dříve. Jenže měli smůlu, že žili daleko od centra přemyslovské moci v Praze. Po tomto území od 11. století žádostivě pokukovali sousedé z tzv. severní marky.

Původní slovanské obyvatelstvo si v Chebu vystavělo hradiště. Archeologové při průzkumu nádvoří chebského hradu objevili řadu kosterních pozůstatků. Dokonce přišli na to, že stavitelé místní kaple nebrali na ostatky žádný ohled a postavili ji přímo na slovanských hrobech. Na území historického Chebska, které zasahovalo i do Saska a Bavorska, odborníci napočítali 95 doložených slovanských osad. Pak se sem ale začali hrnout němečtí kolonizátoři a z Chebska se stával opěrný bod proti českému knížectví.

Po nedobytné věži nic nezbylo

Na místě slovanského hradiště postavil románský hrad představitel předního rodu z bavorské severní marky Děpold III. z Vohburgu. Pyšnil se, že věž, která mu vévodí, je nejvyšší, má nejsilnější zdi a je nedobytná. Zajisté se domníval, že přetrvá na věky. To ovšem podcenil potměšilost dějin. Z jeho sídla se nedochovalo nic. Snad až na kruhový základ starší věže, objevený pod mohutným bergfritem, v roce 1933. A tak je nyní právě Černá věž, jíž dal jméno sopečný tuf, považována za nejstarší hradní stavbu.

Rod Vohburgů mířil vysoko. V roce 1147 uzavřel sňatek s Děpoldovou dcerou Adlétou nadějný pětadvacetiletý Fridrich z rodu Štaufů. O pět let později byl zvolen římským králem a v roce 1155 proběhla jeho císařská korunovace v Římě. Jenže to už Adléta po jeho boku nezažila. Fridrich ji obvinil z nevěry a dal manželství s ní prohlásit za neplatné v roce 1153. V chebské hradní kapli prý postava prostitutky na hlavici jednoho ze sloupů nepředstavuje jen obecné znázornění hříchu, ale možná jde o narážku právě na Adélu. V roce 1156 se Fridrich oženil s Beatricí Burgundskou, která byla dědičkou celého hrabství.

Fridrich I., který vstoupil do historie s přídomkem Barbarossa čili Rudovous, ovšem nezapomněl na výhodnou polohu Chebu pro nadvládu nad středním Německem i pro prosazování své politiky vůči českému knížectví. Pro získání Chebu již nemohl použít zapuzenou Adlétu. Jenže stejně mu v roce 1167 spadl do klína společně s dalšími statky jako dědictví po bratranci. Zbytky Vohburgského hradu byly srovnány se zemí. Společně s bývalým slovanským pohřebištěm všechno zakryla vrstva žlutého jílu. A na ní vyrostla císařská falc, jediná na našem území.

Velkolepé císařské rezidence, zvané falce, měly symbolizovat Fridrichovu moc. Jejich účelem nebylo vystavět pevnosti, ale okázalá sídla, která by při jednáních vyrazila ostatním dech. Románskou nádheru dodnes ukazují zbytky paláce, zejména zachovaná tři pětidílná arkádová okna s žulovými sloupky. Zahájení výstavby bývá spojováno s první návštěvou císaře v roce 1179. Opevnění hradu se budovalo až později, v době, kdy ho spravoval královský purkrabí a dostal se do sporů s chebskými měšťany. Prvního purkrabího sem dosadil Přemysl Otakar II., když území na deset let opět přičlenil k českým zemím. V jeho úsilí o znovuzískání Chebu pak pokračovali další čeští panovníci.

Královský titul za tažení do Itálie

Český kníže Vladislav II. se k císaři napřed choval zdrženlivě. Jenže Fridrich I. Barbarossa potřeboval jeho vojsko na tažení do Itálie. Obnova římské říše ovládnutím tamních městských států byla pro Štaufy přední záležitostí. A tak po vyjednávání obratného diplomata, pražského biskupa Daniela uzavřel Vladislav s Fridrichem na svatbě s Beatricí tajnou dohodu. Císař „ho ozdobí královskou korunou a na rozmnožení jeho cti mu vrátí hrad Budyšín“. Kronikář Vincencius, přímý svědek událostí z tohoto období, poznamenal, že o tajném ujednání kníže nikomu nic neřekl. Nelze se divit. Mohl očekávat odpor části českých velmožů, kteří se nechtěli stát poslušnými nástroji vládychtivého Fridricha.

Všechno se provalilo na sněmu v Řezně v roce 1158. „Neboť pan císař ozdobil 11. ledna svrchuřečeného vévodu za jeho věrnou službu přede všemi svými knížaty královskou korunou, a učiniv ho z vévody králem, vyznamenal ho tak vysokou důstojností,“ napsal Vincencius. Vladislav se vrátil do Prahy a oznámil, že osobně povede vojsko obléhat Milán. A dostavila se očekávaná reakce: „Když to uslyšeli někteří starší čeští šlechtici, tvrdili, že se to nestalo správně, protože se k něčemu takovému rozhodl bez jejich rady.“ Vladislavovi nezbylo než naslibovat hodnosti a peníze těm, kdo s ním potáhnou. Na to slyšeli hlavně mladíci, a to jak z řad šlechty, tak i venkovského lidu. Češi před Milánem vynikli udatností.

Což ovšem neznamenalo, že by se štaufský panovník Fridrich Barbarossa zalykal vděčností. Když byl v roce 1168 zvolen salcburským arcibiskupem Vojtěch, syn českého krále Vladislava, jeho volbu neuznal a nakonec ho donutil k rezignaci. Měl tak říkajíc Vladislava na háku. Z tohoto pohledu se jeví „povýšení“ tohoto knížete na krále jako prázdné gesto zaplacené českou krví. Ostatně Barbarossa nejednal se sousedem s žádnou úctou a snažil se využít každé další slabosti, aby rozbil české knížectví a ovládl ho.

Cár pergamenu

V privilegiu vydaném 18.ledna 1158 se píše, že Fridrich Barbarossa povolil Vladislavovi „nositi čelenku a skrze něho všem jeho nástupcům“. Ve skutečnosti to byl pro císaře cár pergamenu. Fakticky dědičnost titulu pro Vladislavovy následovníky neuznal. A zajásal, když se začali hrdlit o pražský stolec. Spory sám podněcoval. Stárnoucí král totiž udělal pořádný kiks. V roce 1173 odstoupil a nastolil svého syna Bedřicha. „Nevíme, zda se to stalo věrolomností Čechů anebo jeho neschopností, víme jen to, že se od něho odvrátili, hledajíce příležitost, jak by se ho mohli zbavit a dostat jiného pána,“ uvádí další kronikář Jarloch, opat milevského kláštera. Zdá se, že hlavně císař se snažil znovu ovládnout sousední knížectví tím, že dosadí vlastního kandidáta, utečence Oldřicha, syna knížete Soběslava, či jeho bratra Soběslava, vězněného na hradě Přimda. Barbarossa totiž jen pokrčil rameny nad zásluhami Vladislava. Co s ním? Onemocněl, vzdal se trůnu a posadil na něj syna bez toho, aby mu to císař schválil. Takže na něho nebude brát ohledy. S trpkostí Vladislav sledoval v exilu pád svého královského díla, založeného ovšem na poslušnosti vůči cizímu panovníkovi. Zemřel v roce 1175.

Císař pokračoval v destrukci a jakmile český kníže pozvedl hlavu, hned mu vrazil políček. Nejvíc se mu hodily spory knížete Bedřicha, který se znovu prodral na kamenný stolec v Praze v roce 1178, s biskupem Jindřichem Břetislavem, rovněž z přemyslovského rodu. Jeho stížnost na to, že si kníže bere majetky z církevního, vyřešil tím, že pražský biskup byl prohlášen za říšského knížete a tím i za poddaného císaře. Rozsáhlé biskupské statky tak měly být vyčleněny z Čech. Bylo to období největšího úpadku českého knížectví, na němž se výrazně podílela politika Barbarossy. Vskutku není důvod z naší strany oslavovat štaufskou dynastii. Když se ovšem Jindřich Břetislav stal i knížetem, na císařská privilegia ohledně biskupství nedbal. To rázem pochopil, že by to znamenalo rozdrobení a pak nejspíš zánik země. Každopádně nemocný a trpící stihomamem zemřel v roce 1197 právě v Chebu.

To už intrikán Fridrich I. Barbarossa nežil. Chebsko považoval za štaufský majetek, který se měl dědit bez ohledu na to, zda příslušník rodu zrovna bude či nebude římským králem. Se samotným chebským hradem prý byl spojený pevnou vazbou, kamkoli se vrtnul. Věřil totiž, že voda z hradní studny je léčivá a zaručuje dlouhověkost. Vskutku se na křížovou výpravu do Svaté země vypravil v 68 letech. A vezl si s sebou zásoby z chebského pramene. Což ho neuchránilo před jinou vodou. V roce 1190 se utopil v řece Salef na území dnešního Turecka.

Miroslava MOUČKOVÁ Foto: autorka